Niterní zamyšlení

Nikdy jsem nechtěla být loutkou osudu. Nechat se unášet po proudu a čekat, než mi někdo začne tahat za moje provázky. Hýbat mi ručičkama a nožičkama. Hlavičkou mi kývat na souhlas, i když vnitřně nesouhlasím. Jedno kývnutí by znamenalo ano, otočení hlavičky do strany zase ne. Geny, část z nás lidí, kterou pouhým okem nevidíme. A do nedávna jsme ani nevěděli, že nějaké geny máme. A teď se dozvídám o genových nemocech. O tom, jak se geny dá upravovat… Celý článek ›