Niterní zamyšlení

"Pojď, půjdeme na výlet a koupím ti malinovku." Nenápadné vylákání mého milého, mělo ovšem dvojí význam. Ale aniž bych to čekala, tak se mi to hodně rychle vrátilo. Přece nebudeme sedět doma, půjdeme se podívat do hotelu u Berounky. Tam co jezdíme v létě a kde mají tak dobrou malinovku - ne jen růžovou chemikálii, ale pití s opravdovými malinami. A i když jsi byl unavený, tak jsi šel. Jenže mě vůbec nezajímala malinovka, chtěla jsem si prohlédnout… Celý článek ›

Náš starý gauč už je ve značně natrženém a politém stavu. Proto když jsme dostali potah po bratrově gauči, byli jsme nadšení. Byl sice bílý, ale od začátku jsme ho chtěli obarvit. Dovezli jsme potah domů a vyndali ho z igelitového pytle s tím, že ho vypereme. Jenže potah nabyl tak minimálně dvakrát na objemu. A do pračky se mi ho podařilo nasoukat zpola. Takže byl na světě problém. Bílý mírně zažloutlý potah prostě potřeboval vyprat. Ale dát ho do… Celý článek ›

Pro některé jedna z cest, pro mnohé jediná cesta, nebo jinak… poslední naděje. Já jsem druhá možnost. Samozřejmě by se mi moc líbilo počít za romantických podmínek, nejlépe v překrásném horském penzionu. Bez všech starostí a přemýšlení, ale… Když jsem se s touto myšlenkou svěřila jedné z mých nejlepších kamarádek, překvapila mě její reakce. Upozornila mě na to, že při umělém oplodnění cestou IVF do ženy cpou mraky hormonů a že z toho… Celý článek ›

Útok, který se před pár dny odehrál na karikaturisty Nous Sommes Charlie, jehož následkem byli umlčeni navždy, mě šokoval. Překvapilo mě, že žijeme ve světě, který se začíná vracet do minulosti, než abychom šli vpřed. Připadá mi to jako komunismus, a nebo ještě hůře středověk. Nelíbí se mi, že někdo zesměšňuje moje náboženství… tak ho zabiju. Místo toho, že si prostě ten časopis nekoupím. Ať je samotný časopis jaký chce a nejsem si jistá,… Celý článek ›

Nadešel ten pravý čas udělat za svou minulostí už jednou pro vždy velkou tlustou čáru. Kterou už nikdy nikdo nedokáže překročit. Jelikož se mi za směsice pocitů, již podařilo prodat moje svatební šaty, rozhodla jsem se tak učinit i se zásnubním prstenem. Už to budou tři roky, a přesto mi to přijde jako včera. Negativní emoce ještě stále rozlítostňují mojí duši a trhají ji vedví. Ale musela jsem se rozhodnou. A naštěstí jsem se rozhodla pro sebe. Nedala… Celý článek ›

Beroun nás mile překvapil, když do svého adventního repertoáru mezi vystoupení MŠ a ZŠ zařadil i koncert folkové kapely Devítky. Jak jednou říkal můj J. „k folku vás musí někdo přivést“ a měl pravdu. Od té doby, co mě přivedl, se považuji za skalního fanouška. Dorazili jsme na náměstí mezi prvními, J. se obával, že i mezi posledními a rozhodně nechtěl být tak vidět. Jenže já jsem chtěla mít dobrý výhled, ne příliš často se vám poštěstí,… Celý článek ›

Tentokrát vyrážím na předělání kanálků až do Benešova. Sice je to trošku z ruky, ale proti Praze ušetřím čtyři tisíce a budu to mít „jen“ za osm. Dorazila jsem s půlhodinovou rezervou a hned mi paní recepční bylo oznámeno, že budu muset počkat, protože je na cestě chlapeček s oteklou pusou, kterého k mému doktorovi poslal dětský. Sice jsem obvykle dost sobec, ale v tento moment mě ani na chviličku nenapadlo odporovat. Sama si dobře pamatuju, jak je… Celý článek ›

Do jaké míry je povoleno si odnášet z lesa to, co v něm roste? Houby se sbírat smí. Stromky se odnášet nesmí. Ale co taková tráva? Při vycházce v lese, tedy spíš sbírání hub, které už moc nerostly, jsme objevili s mým J. vykácený palouk. Mimo pařezů na něm rostly zvláštní trsy trávy zakončené kuličkou – možná to měl být květ. Identifikovat tuto trávu se nám nepovedlo, takže jsme nemohli zjistit, jestli je vzácná, nebo jestli se jedná o plevel. Ale… Celý článek ›

Děsivý rozcuchaný člověk s vykulenýma očima a rozjetou vrtačkou v ruce. Co se na vás vrhá do křesla, z kterého není úniku. Zní to jako začátek strašného hororu? A k tomu vás ještě může sestra s pořádnýma bicákama držet, tak abyste se ani o milimetr nehýbali. Není úniku. Díky bohu ta doba je dávno pryč. Zamýšlím se nad tím, kolik zubařů už jsem celkem vystřídala. A zjistila hrozivé číslo, že jsem již u pátého. A to nepočítám zubní… Celý článek ›

Motol mi připadá jako takové město ve městě. Nechápu názory lidí, kterým přijde, že zavést tam metro, by bylo zbytečné. Protože kdo jednou vstoupil do tohoto příšerného kolosu a začal bloudit po rozlehlých chodbách, jistě musí pochopit svůj omyl. Pohybují se tu stovky doktorů, sester a ostatního personálu. Zároveň všemi směry proudí davy nemocných i zdravých, příbuzných i cizích. Jako v obřím mraveništi. Na jednom místě vám dokážou vyléčit… Celý článek ›