Veselosti u zubaře

Díky bohu ta doba je dávno pryč. Zamýšlím se nad tím, kolik zubařů už jsem celkem vystřídala. A zjistila hrozivé číslo, že jsem již u pátého. A to nepočítám zubní pohotovost. Opravdu se člověk musí spokojit s málem? Dávno je pryč doba, kdy jsem odcházela s ubrečenýma očima a bolavou pusou a pak se ještě několik dnů přiotravovala mrtvícími léky. Nikdy nezapomenu na zubařku, která mi způsobila to největší neštěstí. Opakované záněty do stoličky, zapomenutý zadělaný nástroj a neskutečnou bolest. Když mi vrtala zuby až ke kanálkům, prosila jsem o umrtvující injekci a ona se mi vysmála. 

Za pár let na to dostala rakovinu oka a dnes už vidí je na jedno. I přesto se obávám, že pořád ordinuje. Nepřeju nikomu nic zlého, ale na tomhle případu je vidět, že boží mlýny melou, pomalu, ale jistě.

Ale i přes dlouhé a usilovné hledání se mi podařilo najít naprosto precizního doktora. Sice když mi napoprvé vykalkuloval úpravu chrupu cca na 70 až 100 tis. Myslela jsem, že špatně slyším. Ale k vyřešení toho nejnutnějšího mi bude stačit čtvrtina. Nebudu se ani rozepisovat o cenách. Sama nechápu, jak mohly takhle narůst. A už vůbec nechápu, kde na to mají normální lidé brát.

Byť se to nezdá v lékařském křesle se dá zažít plno dobrodružství. Jednou když jsem si půjčila takové ty obří gumové boty a seděla v lékařském křesle, zatím co zubařka telefonovala, pohnula jsem nohou a vypadla na mě vrtačka. Rychle jsem ji sebrala a umístila zpět. Naštěstí si nikdo ničeho nevšimnul.

A dnes jsem zase fascinovaně pozorovala blánu, kterou mi zubař napínal přes otevřenou pusu, to je pro ty moc uslintané, aby se neutopili. Parádně umrtvený zuby jsem vůbec necítila a tak jsem nevěděla kde mám jazyk. Segrošce se stalo jednou, že jí zubař vrtal i do jazyka, podle všeho byl mírně opilý. No a od té doby se toho bojím. Proto taková zelená blána, je pro mě vysvobozením a jazyk se nemusí bát.

A jak jsem tam tak ležela, s rozevřenou tlamou dokořán, nadopovaná lékem na umrtvení, říkala jsem si, že by se takhle vlastně dalo i usnout. Když si k tomu přetvořím zvuk vrtačky na šumění moře a sklánějícího zubaře na plavčíka, co mi natírá obličej krémem, jsem najednou úplně klidná a zjišťuju, že zubař není zase takový horor. Pár hodin ještě necítím umrtvenou pusu. Což má taky zajímavé vedlejší účinky, třeba že vám to tahá koutky úst dolů (takže vypadám nerudně), nebo špatně mluvíte, minule se mi z toho až málem neotevřelo oko. A když jsem pila dost jsem se polila, taky když se krmím, vypadá to, že jsem drobící a žmoulající čuně. Naštěstí mi nekape slina z koutku, to už by byl asi pan vrchol.