Umělé oplodnění – Asistovaná reprodukce

Když jsem se s touto myšlenkou svěřila jedné z mých nejlepších kamarádek, překvapila mě její reakce. Upozornila mě na to, že při umělém oplodnění cestou IVF do ženy cpou mraky hormonů a že z toho může být rakovina prsu apod. Cpala to do mě po těch osmi pivech tak usilovně, až jsem opravdu chytila paranoiu.

Přiznám se, že mě toto tvrzení překvapilo, protože jsem žila v domnění, že to nemá příliš vedlejších účinků. Bylo by asi kontraproduktivní, kdyby se vyráběli uměle miminka na úkor úmrtí maminek…

Přesto mě tato myšlenka velice rozhodila. Proto jsem se rozhodla hledat. Prošla jsem spousty článků, internetových diskuzí, reakcí lékařů a nenašla nic konkrétního. Žádný důkaz o rakovině. Ano našla jsem, že při více opakováních IVF jsou možné nežádoucí vedlejší účinky. Ale ani jednu zmínku o přímém a dokázaném tvrzení vzniku rakoviny. Ale našla jsem i to, že v případě, že v sobě už člověk rakovinu má, tak mu ji to může urychlit.

Taky jsem natrefila na zajímavý článek, že když to mezi partnery prostě nejde přirozeně, možná je to důvod k tomu, že by se spolu neměly množit. Že by si ženy měly připustit, že prostě děti mít nemůžou. Psal to ale muž, který měl sám tři děti. Tak jsem si tak v duchu říkala, že asi nedokáže pochopit ženu a její reprodukční touhu po zachování rodu.

Sama jsem tuto touhu ani potřebu neměla. Ale v momentě, kdy jsem si aspoň a okamžik připustila, že by to skutečně nešlo. Kdy jsem se vzdala i té poslední naděje, došlo mi, jak prázdný by byl můj život. A tu prázdnotu, by nikdo a nic nedokázalo naplnit. Označuji to, jako první bití biologických hodin.

Slyšela jsem krásnou myšlenku: „dětem se sice říká, že byly chtěné a plánované, ale většina z nich je nehoda při opileckém večeru. Za to dítě za zkumavky je produkt skutečné lásky a touhy. Opravdového chtění mít dítě.“

Máte s tím někdo nějakou zkušenost??