Jizerky - Pátý den – moribundus

Dnes si přispíme až do dvanácti a pak se uvidí. Jo co je moc, to je moc. Nemůžu říct, že by mi to nějak výrazně vadilo. Tento styl dovolené mi vyhovuje. Po probuzení zjišťujeme, že už je jeho stav o poznání lepší. A tak nazouváme běžky a vyrážíme k Prezidentské chatě.

Sníh je rozbředlý a je stále mlhavo. Počasí se nám moc nepovedlo. Ze stromů padají namrzlé větvičky. A při průjezdu lesem potkáváme nejednu břízku ohnutou přes cestu. Jízda je tak opravdu dobrodružná a mnohdy se musíme sklonit nebo projet v podřepu, abychom se dostali pod stromem.

K obědu na Prezidentské chatě jsme si dali jen lehký salátek a já si sundala jednu vrstvu svého oblečení. Dnes je opravdu teplo. Proti prvnímu dni kdy foukal ledový vítr, je to sakra rozdíl.

Projížďka je to příjemná a já už si jsem na běžkách mnohem jistější, také jedu rychleji a J. se pořád držím v patách. Dost možná je to ale způsobeno tím, že je ještě oslabený. Navíc všude je málo lidu, což je také velice příjemné, když vás pořád někdo nepředjíždí. Dnes dokonce předjíždíme my. Ale je to opět skupinka starších lidí, takže se tím nebudu vůbec vytahovat.

Celkem jsme ujeli sotva deset kilometrů a večer si dali turnaj v šipkách. První vyhrál J. ale při druhém se pěkně zapotil a já ho rozstřílela. Tahle naše rivalita je příjemná a navíc mám ráda, když můžu být v něčem aspoň na chvilku lepší. Nakonec za skóre 3:4 prohrávám. Ale nevadí mi to, když vidím, jaký má z toho J. úsměv od ucha až k uchu. V opačném případě, by měl nejspíš celý večer špatnou náladu a tak mi to za tu prohru stojí. Teď to vyznělo tak, jako bych ho nechala vyhrát, ale tak to nebylo, bojovala jsem do poslední chvilky. Jeho výhra byla zasloužená.