Devítka v Berouně aneb niterní dojímání

Dorazili jsme na náměstí mezi prvními, J. se obával, že i mezi posledními a rozhodně nechtěl být tak vidět. Jenže já jsem chtěla mít dobrý výhled, ne příliš často se vám poštěstí, mít svého oblíbeného zpěváka nebo skupinu na dosah ruky. Takže došlo na kompromis. Po koupi teplého nápoje jsme zůstali u stolu (pro J. ne příliš daleko, pro mě daleko).

Čekali jsme dvě, tři písničky, ale i přes chladné počasí nás kapela příjemně překvapila hodinu a půl dlouhým vystoupením. Nevěřili jsme vlastním uším, když nám dali ještě přídavek, naší milovanou „Duši v peří.“

Hned jsem si všimla, že je Madlenka těhotná. Jedna ze dvou žen v kapele. (J. si nevšiml) A pak jsme se dozvěděli, že má termín 24. 12. Musím říct, že jsem ji obdivovala, že ještě dokáže zpívat a navíc v té zimě.

Skrz jeviště byl vidět mohutný stromek a pojednou jsem začala v houby duše pociťovat dojímání. Obvykle se jen tak nedojímám, ale dnes to bylo jiné. Tiskla jsem se k mému milovanému muži a byla šťastná, že tam s ním můžu být.

A pak jsem si tak v duchu začala říkat, třeba až tady takhle budeme stát příští rok před vánoci (tedy za předpokladu, že by Devítka znovu dorazila), už nebudeme jen dva, ale tři. 

Naštěstí jsem se zase začala ovládat a zpívala si úžasné texty a dál se tiskla ke svému milému. Byl to kouzelný večer a měla jsem radost, že to tak nepůsobí jen na mě, ale že i J. má skelné oči. Třeba si představoval to samé co já.

A pro fajnšmekry: http://www.devitka.cz/