Darovanému potahu na zuby nekoukej

Takže byl na světě problém. Bílý mírně zažloutlý potah prostě potřeboval vyprat. Ale dát ho do čistírny? Nikdy jsem tam nic nedávala. Jakožto škrta mě hned taky napadlo, kolik to bude stát. Chtěla jsem tedy prozatím potah uklidit a umístit ho zpět, ale už se mi prostě nepovedlo ho umístit do malého igelitového pytle. Toho samého ve kterém původně byl.

Po dvou týdenním válení na naší židli u psacího stolu, jsme se rozhodli, že ho dáme obarvit. Jenže kde? A kdy ho tam dovezeme… Stanovili jsme si tady datum po dovolené na horách.

Ale nedalo nám to, napustili jsme vanu horkou vodou a přidali prací prostředek. Velkým dřevěným kolíkem jsme míchali, tak dlouho dokud nás to nepřestalo bavit. Nechali jsme potah odmáčet a šli si zaběhat.  Bylo to jako praní za starých časů, už chyběl jen potok a valcha. Jenže po běhání nastal problém… Kde se vykoupeme?

Vypustili jsme vanu, velice těžký potah umístili na sušák do vany a nechali ho odkapávat. Po několika hodinovém „kapání“ vody. Jsme ho přendali na chodbu, kde máme dlaždice, aby se tak vana uvolnila. Jenže z něj voda tekla pořád dost a tak mě pod něj napadlo umístit kyblík.

Po rychlé koupeli, jsme se rozhodli, že když už jsme zašli takhle daleko a máme i barvu, že ho prostě obarvíme. Na krabičce stálo barvit při 90°C. Jenže jak se udělá takhle teplá voda ve vaně?

Použili jsme všechny velké hrnce, co jsme měli (dva) a jeden menší a vodu jsme vařili. Do toho se další dělala v konvici. Zároveň jsme do vany napustili tu nejvíce vařící, co šla. Jenže po změření měla jen 50°C. Když jsme přidali dva hrnce vody, vylezla teplota na 55°C. Rychle jsme vařili další a další. Rozmíchala jsem barvu, brčálově tmavá zelená. Do vany jsem vysypala kilovku soli (všechnu co jsme měli), vylila půl octa a přidala barvu. Voda ve vaně se začala postupně bavit, byl to úžasný lávový efekt. A z toho se nad horkou vodou kouřilo. Poslední nalitá konvice a už jsem cpala potah dovnitř.

Jenže začal vyplavávat. „Sakra čím ho zatížíme.“ Zaznělo z našich úst, takřka současně. Chtělo by to kameny. Jenže kde je v bytě vzít? A pak mě osvítil nápad. „Co kyblík“. Když se dá do kyblíku vroucí voda, tak zatíží potah. Hledali jsme, až jsme jich pár našli, hlavně takové, u kterých nám nevadí, že se obarví. Pět kyblíků stačilo, ještě že máme rybičky, jinak bychom jich tolik neměli. (Necháváme v nich odstát vodu do akvárka). Když jsme po pár hodinách koupenu otevřeli, byl všude cítit ocet a příšerná vlhkost. Prach co se nám válel na skříňce dostal zelený nádech.

Přes noc se potah louhoval a ráno jsme vanu vypustili.  Umístili jsme potah opět na sušák a zjistili, že jeho barva je batikovaná… zajímavé. Vana zůstala zelená, takže doufám, že ještě někdy pustí, ale v nejhorším věřím savu. Už se těším domů na výsledek.

Snad nebudeme mít odteď všechna záda a zadky zelená :)