Články za rok 2014

Nadešel ten pravý čas udělat za svou minulostí už jednou pro vždy velkou tlustou čáru. Kterou už nikdy nikdo nedokáže překročit. Jelikož se mi za směsice pocitů, již podařilo prodat moje svatební šaty, rozhodla jsem se tak učinit i se zásnubním prstenem. Už to budou tři roky, a přesto mi to přijde jako včera. Negativní emoce ještě stále rozlítostňují mojí duši a trhají ji vedví. Ale musela jsem se rozhodnou. A naštěstí jsem se rozhodla pro sebe. Nedala… Celý článek ›

Udiveně vydechuji. Takže tenhle příběh se vážně stal. To je neuvěřitelné... Eliester po dlouhé době promluvil a zeptal se, jestli se už utáboříme. Za chvilku se bude stmívat. Našli jsme si vhodné místo: zase malý palouček, ukrytý mezi smrčky. Na obloze se začaly stahovat mraky. Vypadá to, že v noci bude pršet, měli bychom si vyrobit nějaký přístřešek. Všichni se do toho dáváme. Skládáme k sobě silné větve a svazujeme je. Na střechu připevňujeme… Celý článek ›

Začal Deflien. Vyprávěl o tom, jak se narodil v malé vesničce jménem Häriong lidské ženě a elfskému muži. Jeho maminka hned po porodu zemřela, a tak se o něj staral jen jeho otec. Ovšem po nařízení tehdejšího elfského krále, kde bylo ustanoveno, že všichni nečisté krve musí opustit elfskou zemi, Deflien musel odejít ze svého rodného kraje. Otec zvažoval, jestli odejde s ním, ale nechtělo se mu opouštět zbytek rodiny a elfskou zemi Ajdanéru, kde odjakživa… Celý článek ›

Beroun nás mile překvapil, když do svého adventního repertoáru mezi vystoupení MŠ a ZŠ zařadil i koncert folkové kapely Devítky. Jak jednou říkal můj J. „k folku vás musí někdo přivést“ a měl pravdu. Od té doby, co mě přivedl, se považuji za skalního fanouška. Dorazili jsme na náměstí mezi prvními, J. se obával, že i mezi posledními a rozhodně nechtěl být tak vidět. Jenže já jsem chtěla mít dobrý výhled, ne příliš často se vám poštěstí,… Celý článek ›

Tentokrát vyrážím na předělání kanálků až do Benešova. Sice je to trošku z ruky, ale proti Praze ušetřím čtyři tisíce a budu to mít „jen“ za osm. Dorazila jsem s půlhodinovou rezervou a hned mi paní recepční bylo oznámeno, že budu muset počkat, protože je na cestě chlapeček s oteklou pusou, kterého k mému doktorovi poslal dětský. Sice jsem obvykle dost sobec, ale v tento moment mě ani na chviličku nenapadlo odporovat. Sama si dobře pamatuju, jak je… Celý článek ›

Do jaké míry je povoleno si odnášet z lesa to, co v něm roste? Houby se sbírat smí. Stromky se odnášet nesmí. Ale co taková tráva? Při vycházce v lese, tedy spíš sbírání hub, které už moc nerostly, jsme objevili s mým J. vykácený palouk. Mimo pařezů na něm rostly zvláštní trsy trávy zakončené kuličkou – možná to měl být květ. Identifikovat tuto trávu se nám nepovedlo, takže jsme nemohli zjistit, jestli je vzácná, nebo jestli se jedná o plevel. Ale… Celý článek ›

Před dvěma lety jsem byla pouhým povalečem a teoretikem, co se týkalo sportu. Ke všemu jsem měla co říct, o většině jsem věděla, že existuje, ale v podstatě nic jsem aktivně neprovozovala. Sportovala jsem jen pusou. Přesto mi bylo milejší, plavat, běhat a hýbat se pouze v mém knižním virtuálním světě, kde byly moje postavy mnohdy obdařeny výborným talentem na vše. Jenže pak přišel obrovský zlom v mém životě a všechno bylo jinak. Bod zlomu je na delší… Celý článek ›

Ale místo červených očí na mě zírají oči světle hnědé. Koukají na mě zkoumavým pohledem. Kolem nich se rýsuje krásný obličej s alabastrovou pletí, hezkým nosíkem a světle hnědým obočím. I vlasy mají hnědou barvu jako divoké kaštany, jsou dlouhé, na temeni hlavy svázané do copu. Než stihnu mít strach, promlouvá svým krásným zvonivým hlasem: „Nemusíš se mě bát, jsem přítel. Jmenuji se Deflien. A rozhodně ti nechci nijak ublížit. Jen mi řekni,… Celý článek ›

Přelétám mohutné hradby a padám do písku. Podařilo se mi přistát do dřepu na nohy. Rychle se snažím postavit a běžet. Krajina kolem mě se míhá, musela jsem nabrat velkou rychlost. Když se mi srovnal dech, otáčím hlavu. Na obzoru se rýsuje velký temný hrad, obrostlý mohutnými křovisky a houštinami. Před nimi trochu blíž ke mně se vznášejí asi dvacet centimetrů nad zemí čtyři postavy v černých kápích. I na tu dálku vidím rudé žhnoucí oči, které… Celý článek ›

Včera na Karlově náměstí osleply tři sochy. Světlo pro svět tak oslavovalo Světový den zraku. Za divokého bubnování bubeníků z Tokhi Music, jsme sochám vrátili zrak. Stejně tak jako to Světlo pro svět dělá v Africe. Jako kdybychom si objednali krásné počasí. Sluníčko dopadalo na žlutý stánek a vedlejší "slepodráhu" ve které si kolem jdoucí mohli vyzkoušet, jaké je to chodit se slepeckou hůlkou přes překážky a přitom vůbec nic nevidět. Kolem druhé… Celý článek ›